Vždycky, když se odněkud z cest vrátím domů, propadnu do smutků, do stesku po cestě. Po jiném vnímání světa, které jakoby s příjezdem utíká a schovává se do hlubin mě, aby vyskočilo zase až při dalším nasedání na letadlo.

12805792_10204420316902838_5181749051820105305_n
A tak, abych se mohla zase těšit, kupuji po příjezdu další letenky. Tentokrát jsem si říkala, že v maturitním ročníku to vezmu trochu na klídeček, přecijen se tvářili pokaždé na moji cestu blbě a nechtěla jsem zbytečně rušit nastolené. Jenže každý má něco. Já například okukuji levné letenky i když nemám peníze a prostě neustále. Tedy jsem zas tak jednou brouzdala a z toho brouzdání byly dvě letenky na Azorské ostrovy kousek po pololetním vysvědčení.

12806175_10204420316942839_6482569652604929873_n

12801613_10204420317902863_4162378899737794721_n

Vyrazili jsme jen na asi 8 dní. Navíc s tím, že v lednu a únoru na Azorech šíleně fouká, povětšinou prší a když už neprší, stejně je mokro a studeno vlhko. No co. Takové věci mě zatím nikdy neodradily od toho někam vyrazit!
Dobře jsme udělali. Za celý týden jsme nikde nezmokli, dokonce poslední dny byly s teplotami jak u českého léta.

12472519_10204420316982840_2911083111625571737_n
Bohužel můj japonský parťák (rozuměj kinofilm Yashica) se rozhodl, že už fotit nebude a tak všechny mé svitky z Azor byly prázdné.. Naštěstí můj milý fotil (jako vždy) skvěle a tak se můžete pokochat alespoň z fotek od něj.

12524114_10204420321302948_7193872354567031887_n

/kupujeme hromady a hromady jídla v portugalském supermarketu a přežíráme se na břehu moře. fouká slaný vítr, všechno je za chvíli ulepené, leč jsme spokojeni. takhle slaďoučké pečivo jsem dlouho neměla!/

12670845_10204289417190427_7101991671278507456_n

/jedna z mála lidských fotek, to abychom dali doma vědět, že jsme živi! (na dně kráteru, kam se dá seběhnout po malé prudké pěšince. chtěli jsme na dně zastanovat, ale jezero díky zimním dešťům zaplavilo zbytek cesty.)/

12718125_10204420320462927_9190472883973270309_n

/slavný opuštěný hotel na vrcholku jednoho z místních kopců. výhled na obě strany ostrova. obklopeni mořem./

12809747_10204420317462852_3216315128381850732_n12790939_10204420317422851_4020912406323707825_n

Všude se dalo dostat stopem a když ne stopem, tak dojít pěšky. 🙂

12814771_10204420318502878_1606702535608979119_n13062530_10204745607874909_8006618875009719939_n12791099_10204420319102893_5335772296720883272_n

Zaplavené sopečné krátery prošpikovaly celé ostrovy…

12809564_10204420321702958_4566367430068168217_n11215718_10204745606714880_8417142253864843713_n 13006648_10204745609074939_5739567537173458286_n

Poprvé jsem zažila pořádný prales, s hukotem a cvrkotem všemožného živočišstva. Květiny, které za spoustu peněz kupujeme a doma s těžkou pěstujeme u nás, tady nabývaly ohromných rozměrů všude jako plevel.

12804850_10204420322822986_7609881816400597244_n

Bohužel jsem viděla i to, jak ho lidé dokáží zničit…