Už to hoří, za chvilku odlétáme!
Já, jako byste mě neznali, balím na poslední den, na poslední chvíli. (Vyrážíme za tři hodiny, teď skládám věci do batohu.)

Po dlouhé době jsme teď odjeli s rodinou na společnou „dovolenou“, na deset dní u moře. A protože mé levné letenky do Asie vycházely tak nějak docela natěsno, vyšlo to, že hned první den poté, co jsme se vrátili od móře, mizím směr Vídeň na naše letadlo směr Írán. Na měsíc. Takže jsem musela sbalit batoh na střední východ ještě před odjezdem na evropský jih.

Přesto mi přijde, že to jde pokaždé rychleji a jednodušeji.

Pamatuji si na svůj neskutečně těžký batoh, se kterým jsem vyrážela na dva měsíce do Indie. Celou dobu jsem si říkala, že se to určitě v průběhu ještě nějak zredukuje, že něco sním (ano, tahala jsem i něco k jídlu, co jsem si myslela, že v Himálaji neseženu a nakonec z toho nesnědla ani ň!), že něco vyhodím (tím jsem se zabývala pokaždé, když jsem se pokoušela vše znova do batohu naskládat. nakonec jsem vyřadila jen sluchátka.), že zbytek budu určitě naprosto nutně potřebovat.
Prd! Mezitím uběhl rok, skoro desítka sbalení batohu a já si připadám jako balící mág.

Írán je opravdu striktní země, co se týče pravidel v oblékání. Po městech dokonce potkáte „módní policii“, která vás může dosti nepříjemně upozornit, že máte holé kotníky, či že vaše sluneční brýle na hlavě přitahují (jakožto doplněk a ne funkční záležitost) pohledy kolemjdoucích.

Nehodí se nosit moc barevné oblečení, cizincům se nesluší obléci se zcela do černé barvy, nenoste potisk tulipánů (symbol mučednictví). Holou kůži můžete vpodstatě ukazovat jen na obličeji, od zápěstí a kotníků dolů (vyjma). Ženy musí bez rozdílu nosit šátek, který zakrývá vlasy. Dlouhé volné triko s dlouhým rukávem, které zakrývá boky a zadek, bez výstřihu. Dlouhé volnější kalhoty (ale zase ne moc volné), zakrývající kotníky a neobepínající stehna. Boty mohou být otevřené, nehodí se mít ale v sandálech nalakované nehty. Muži nemusí sice mít dlouhý rukáv u košil, zato pravidlo s dlouhými kalhoty platí i pro ně.

Jinak je to ale velmi přátelská a turistům otevřená země.

Vzhledem k tomu, že odjíždíme na měsíc a hodláme procházet jak města, tak přírodu a hory, musela jsem si sbalit dosti multifunkčně.
Tak tedy…
OBLEČENÍ

  • šátek
  • 2x dlouhá košile
  • kalhoty
  • 2x lehoučká podprsenka
  • 3x kalhotky
  • tenké ponožky do mešit  (*nakonec nebylo potřeba)
  • sandále (domácí výroby- lehoučké, pohodlné, do kapsy sbalitelné)
  • kalhoty do hor
  • termo triko do hor
  • membránová bunda
  • 1x merino ponožky
  • pohory (co jsem vyřadila, že už mi do nich na ledovcích zatéká)
HYGIENA
  • toaleťák
  • menstruační kalíšek
  • kartáček na zuby (uřízla jsem ho a zkrátila)
  • pasta na zuby (domácí. máme s milým napůl)
  • půlka hřebene
  • nerozbytné zrcátko
  • čisté kokosové mýdlo (domácí. na praní oblečení, těla i vlasů. s milým napůl.)
  • cestovní flakonek na parfém
  • extra-savej ručník velikosti A4
ZÁKLADNÍ PŘEŽITÍ (haha)
  • spacák
  • stan (s milým napůl samozřejmě)
  • karimatka
  • ešus
  • lžícovidlička
  • benzinový vařič (napůl) a lahev na benzín
  • čelovka
  • filtr na vodu (napůl)
  • peníze, pas, letenky
OSTATNÍ LUXUS
  • Moleskine (mám v něm zapsaná místa, která bychom mohli navštívit- nějaké dobré hospody, hostely, treky…, z druhé strany fráze v perštině a uprostřed spousta volného místa na deník a kreslení, vložených pár fotografií mé rodiny, obrázků Prahy, typickou českou vesnici, Říp, Adršpach, nějaký český zámek/hrad…)
  • kreslení (anilinky, 4 štětce, 2 kaligrafické fixy, plnící pero, bombičky, velkej fix na psaní cedulí pro stopování)
  • čtečka (uvnitř potvrzení o pojištění, letenky, Lonely Planet, slovníček perštiny a spousta kvalitní literatury)
  • mobil
  • nabíječka (na mobil+čtečku)
  • fotoaparát (Olympus Mju II) a filmy do něj.
+ samolepky, hopíky a duhové pastelky pro íránské děti…