Zásada č. 1: Never leave the dogs behind

Teď, když cvakám do klávesnice, moji dva psí medvědi leží pode mnou, každý z jedné strany a hlavně co nejblíže. Jsou to miláčci. Celý den dokážou prospat, kdyby mohli do postele, stulí se mi kolem hlavy, chodí se mnou i na záchod a nejlíp jim udělá pořádná masáž bříška.

Jenže kdo by chtěl gaučáka, nepořídí si australského ovčáka a už vůbec ne jakutskou lajku. Za tím chlupatým medvídkem se skrývá divoká psí duše, nadšená pro vše, jen ne stagnaci a nudu.

Tedy ono prvotní zdání klame a já vím, že jakmile dopíšu článek, v předsíni na sebe nasoukám zpocené běžecké boty a vyrazíme vstříc naší každovečerní patnáctikilometrové „procházce“.

Ani já nejsem pokojná duše a jednou za čas mě přemůže nutkání venčit se o trochu déle, než těch 15km a proto pravidelně vyrážím do lesů, hor a na divoké pláně. A nechat přitom medvědy u rodičů, nebo v psím hotelu, by bylo neštěstí pro všechny strany. A tak, když dobalím svůj batoh, sáhnu po tom psím a začnu ládovat boty, jídlo, misky i tam… Psouni vyskočí. Zorničky se jim rozšíří… Jak by ne. Však už známe ten rituál nazpaměť!

IMG_9115
Z naší první velké cesty – Balú jako roční pes plný sil s námi zvládal i hůře prostupný terén na naší měsíční toulce švédskými národními parky.

Pokud máte fyzicky schopného a psychicky vyrovnaného psa a sami rádi poznáváte nové výhledy v divoké přírodě, zauvažujte, zda-li příště chlupáč nevyrazí s vámi. Putování přírodou, ať již jakkoli dlouhé, je jeden z těch krásných způsobů, jak utužit vztah člověk-pes a přitom sám vnitřně růst.

Tímto článkem se snažím obsáhnout daná rizika a nutná opatření, abyste si cestu nakonec společně užili naplno.

Zásada č.2: Být předem připraven

To, že sbalím psa, jeho i mé saky paky a vyrazíme do divočiny není zas tak jednoduché. Tedy tento poslední akt před startem je rozhodně nejjednodušší. Stejně jako lidská část smečky se musí řádně na fyzickou i mentální zátěž připravit dopředu i každý čtyřnohý člen. Nejvýhodnější je samozřejmě být se psem celoročně aktivní – ať už si jdete zaběhat, na běžky, na kolo, chodíte vícedenní pochody… Každý majitel zná svého psa nejlépe a ví, co ty dva spolu baví. Čím více se bude trénink podobat výslednému dobrodružství (tedy v tomto případě dálkový pochod ne vždy stabilním terénem), tím menší stres tím psovi vytvoříte.

Jak se bude plánovaná cesta blížit, přidáváme zátěž. My před Via Dinaricou běhali každý den 6km, či každý druhý 15km a o víkendu 20km běhu či vícedenní přechod hor. Důležitá je samozřejmě i regenerace a to formou procházky, kdy určuje tempo pes, plaváním, vhodnou stravou a jejími doplňky…

R1-33A (2)
Trénink na Via Dinaricu u nás vpodstatě začal již v tu chvíli, kdy se do naší smečky na konci zimy přidal Tajfun. Jak štěně rostlo, přibývaly i kilometry, které jsme nachodili v Českých horách, než jsme v jeho 8mi měsících vyrazili na cestu.

Výbava

Postroj

Správně padnoucí psí postroj je velmi důležitý zvlášť, když se to týká dlouhodobé činnosti, jako je dálkový pochod. Postroj nesmí nikde dřít, nesmí plandat, přetáčet se, ani nesmí být moc těsný. Není nutné mít ten nejdražší a sofistikovaný od Ruffwearu (přestože je to moje velmi oblíbená značka), pro první cesty určitě bohatě postačí třeba ten na míru šitý od Zero DC (který navíc stojí o jednu nulu méně). Postroj vybíráme pod toho, zda-li pes půjde svázaný s námi vodítkem, nebo na volno. (O tom příště…)

20170817_161439

Obojek

Na treku obojek neslouží k ovladatelnosti psa, ale spíš jako nosič informací 🙂 Volím proto tenčí, pohodlný obojek. Takový, který psovi nebude překážet, ale budu na něj moci připevnit známku, nášivku nebo kapsličku s telefonním číslem, jménem, adresou… (Nezapomeňte na předvolbu, pokud se chystáte do cizí země!) Ve Francii jsem se setkala s velkou oblibou připevňování GPS na psí obojek, zvláště u psů, kteří mají alespoň trochu divokého/loveckého ducha. V cizích horách byste ztraceného psa těžko naháněli…
Za obojek také přivazuji psa v noci, pokud nemám jistotu, že by do rána 100% vydržel na stejném místě…

Vodítko

Na trail patří pouze pes ovladatelný. Pokud to nezvládneme slovem, použijeme vodítko. Myslíme přitom na to, že je nutné zajistit bezpečnost sobě (pes nás nestrhne za vodítko ze srázu někde za prvním králíkem), jemu (když je bez vodítka, nespadne nám ze srázu, když zdrhne za prvním králíkem) a ostatním (nesrazí ze srázu ani králíka, ani okolní poutníky). Pokud je pes ovladatelný a zvládne se pohybovat jen po značené trase (a nebude tedy rušit faunu, která je tam doma), vodítko nám bude stačit rezervní jakékoliv. My nosíme (vzhledem k typu tras, které nás zajímají) sebou tenké 10ti metrové lano, které máme kvůli bezpečí psa na exponovaných úsecích. (A jinde bývají psi na volno, neb jsou ovladatelní.) Samozřejmě pokud jde o specifické území národního parku či jiné rezervace, kde je přivázání psa v pravidlech, řídíme se tím a praktické vodítko vezmeme i na takového super-poslušného psíčka. V takové situaci (a nebo, pokud je náš pes magor a nevnímá,) volíme vodítko delší, s kvalitní karabinou a pokud možno i s amortizérem, abychom mírnili škubání vodítka, když pes horlivě táhne vpřed.

Psí brašny

Pokud náš zdatný pes překypuje energií, můžeme mu trochu naložit. V tomto případě jde o asi 15-20% tělesné hmotnosti a brašny, do kterých budeme nakládat, by měly být rozumně střižené, tedy nebudou psa nikde dřít, padat mu, či špatně rozkládat váhu nákladu na páteř psa… Výhodou brašen je voděodolnost (i voděodolné zipy!) a ještě lepší možnost odepnout brašny z postroje, ať si chlupáč při zastávkách může ulevit. Řídím se pak stejným pravidlem jako u lidí. Když sundaváme ze zad my, odlehčím i psovi, pokud postáváme s batohem, i pes to vydrží.

Psovi se s brašnami mění těžiště a hůře se pohybuje exponovaným terénem (vyškrábat se nahoru, i seskoky dolů)… Proto myslíme i na možnost, že část trasy poneseme psí brašny přivázané na svém batohu.

(O psích brašnách plánuji podrobný článek brzy…)

IMG_8921

Botičky a mast

Při dlouhodobé zátěži, či i v jednodenním těžkém terénu, dostávají psí tlapky dost zabrat. Využíváme tohoto skvělého vynálezu a zabalíme si sebou i dva páry psích bot. Nejvíce se mi osvědčily botky z kordury, či jiné batožiny. Nepočítejte s tím, že vám vydrží roky (tedy pokud nebudou jen ležet ve skříni) a s klidným svědomím pořiďte jednoduché, bez gumové podrážky, tkaniček apod. Důležité je, aby botky nedřely, měly dostatečně tlustý pásek, který je drží na psích nohou (nejčastěji suchý zip) a nebyly moc malé (pes pak neroztáhne dostatečně prsty) ani moc velké (šmajdá si po nich a spíš si je ukopne).

1496201_722534577757777_1668686431_o

Vedle botiček si naši psi v brašnách nosí i mast, kterou je zmáznu, jakmile rozbijeme spaní. Volím pak mast, která psa neláká svojí chutí, ale zároveň je jedlá, pro případ, že by si nedokázal pomoci. Já si vyrábím domácí z kombinace kokosového oleje, aloe vera gelu, včelího vosku (pomáhá v horkém počasí držet mazání v použitelné konzistenci) a lněného oleje (nebo jiný trpký olej, který psovi zabrání v ochutnávání).

Psí spaní

Regenerace probíhá v noci a proto vedle kvalitního žrádla podpoříme psí obnovu kvalitním spánkem. Pokud vás neláká představa psa nasáčkovaného u vás ve spacáku, doporučuji uříznout kus staré pěnové karimatky a přibalit ji psovi do batohu. Přestože máte nadupaného huskyho, kus té měkké karimatky na ostrém kamení jistě ocení. V zimě pak i přešitý starý spacák/ speciální psí spacák/psí obleček, nebo psovi svolím, ať si ke mně vleze.

20170812_162048.jpg

Psí lékárna

Stejně jako u lidí, je zodpovědné být připraven (skoro) na vše, abychom předešli překvapujícímu překvapení. Do psí lékárny patří již zmíněné botky, polštářková mast, ale i betadine a obvaz na rány, náplasťovou pásku, která vyřeší (skoro) všechno, kleštičky na klíšťata a peroxid vodíku (3%). Většinovou výbavu máte jistě v té lidské lékárně, nebojte se v případě problému použít třeba i černé uhlí…

Skládací miska

Super-praktiš skladná cestovní psí miska se bude určitě hodit, i když s plastovou krabičkou od jídla cestovat také jde, ale co si budeme povídat… Psovi se ta skládací lépe ponese už jen kvůli tomu, že s ní nebudou brašny tak snadno trčet do prostoru, kde by mohly přijít k úhoně o ostrý kámen, nebo větve kolem trailu.

Vydatná výživa

Pro sebe přibalíte čokoládu, tyčinky, nebo pemikan, tak nezapomeňte i na psouna, že vydá energie více, než je pro něj běžné. Dostatečně dopředu před výpravou psa připravte na vysokoenergetické granule, sušené maso (ať již drcené, nebo v kusech) a různé doplňky, které plánujete vzít sebou (jako třeba „psá pemikan“, regenerační nápoj apod.)

(O této kapitole příště podrobně.)

R1-28A (2)
Tekutiny

Nespoléhejte se, že se psoun napije „cestou“, z louží, z pramenů… Vždy myslete dopředu i na jeho hydrataci a vemte sebou vodu i pro něj. Váš pes se jistě rychle naučí pít z camelbaku (sám si ji samozřejmě nevycucá, zmáčkněte mu cucátko 😉 ), nebo z poodšroubovaného víčka láhve.

 

Připomínám znovu, že 90% přípravy na výpravu se odehrává vždy s předstihem, abychom na místě vůbec měli možnost si vychutnat krásu přírody, radost ze společné činnosti a podat nějaký sympatický výkon! A samozřejmě mnohem důležitější je mít zdravého, fyzicky i psychicky připraveného psího parťáka, který třeba nebude mít ten nejlepší psí postroj, ale obyčejný obojek, než vybavit psa jako na speciální misi, kdy by si potom natáhl šlachu z důvodu nedostatečného tréninku před výpravou.

Zásada č.3: Vyhodnocovat aktuální situaci na cestě

Tak, se psem jsme se pečlivě připravili – nakoupili jsme potřebné vybavení, horlivě jsme celou sezónu trénovali a trasu máme naplánovanou. Jenže nebývá časté, že i po důkladné přípravě vše vyjde na 100% tak, jak jsme plánovali. To by byla přece nuda 🙂 Je možné, že nás na cestě překvapí počasí, nebo čistá shoda okolností – pes včera něco divného sežral, dnes je vedro a zároveň jdeme jeden z těžších úseků trasy s velkým převýšením. Pamatujte na pravidlo, že když jdete se psem, vše podřizujete vy jemu a ne on vám! Vždyť vám naprosto důvěřuje a rozhodně máte konstruktivnější myšlení a představu o následcích konkrétních situací, než-li on.

Myslete na správnou hydrataci chlupáče (který vody často potřebuje víc, než jeho lidská polovička), kontrolujte nebezpečí přehřátí (teplota uší, jak moc sliní a zadýchává se). Pokud je situace taková, že plánovaného cíle dosáhnete přes riziko zranění, zpomalte, zbystřete, zamyslete se a třeba trasu úplně přeplánujte. Hrotit to na knop se vám může pekelně vymstít, pes se zraní, nebo vyčerpá natolik, že budete trávit další dva dny ve stanu vzpamatováváním se. A to za to přeci nestojí!

Myslete s chladnou hlavou – spokojenost vašeho psího parťáka je důležitější, než nachozené kilometry a převýšení, přecijen jste tam oba pro to, abyste si to užili a psík chtěl vyrazit i příště 🙂

P1500799