Spousta z nás se v létě chystá k moři, do jižních hor nebo prostě procestovat teplé části Evropy se psem.. Můžete tam už teď potkat malé, vcelku roztomilé, ale nečekaně velmi nebezpečné housenky jinak neškodného nočního motýla.

Vzhledem k tomu, že jsem sama nenašla dostatek informací o tomto tématu, když jsem to zrovna akutně potřebovala, rozhodla jsem se něco málo sepsat. Spousta z nás totiž vyráží v létě k moři, do hor, nebo prostě jen procestovat teplé části Evropy a to všechno s psím parťákem. My nemáme velké nutkání do všeho nípat a vše ochutnávat, ale pes je jako dvouleté dítě a navíc všechno zkoumá čichem a jazykem. V tom tkví potenciální problém, pokud bude zkoumat habitat bourovčíka. Tato malá, vcelku roztomilá, ale nečekaně velmi nebezpečná housenka (jinak neškodného nočního motýla) může způsobit chlupáčovi nemalé potíže, dokonce ohrozit na životě.

Chlupatá, pomalá (na housenku vlastně docela rychlá), oranžovo-šedá (až hnědá) bytůstka – housenka, kterou nejčastěji spatříte jak se svými kolegyněmi táhne za jeden provaz – housenky cestují jedna za druhou, v těsné formaci, tvoří pak i dvoumetrové „provázky“. Nebo je můžete spatřit právě vypadlé z hnízda (to vypadá jako asi jako pěst velký a větší chuchvalec pavučin), v chumlu na zemi.

IMG_20180602_094451622_BURST000_COVER
Takto vypadá typické housenčí doupě

Celé její tělíčko je poseto chloupky, které obsahují jed. Jakmile se chloupek dostane do kontaktu s kůží či sliznicemi, začne pomalu vypouštět žír, který vylučuje stále, pokud se jehličky nechají v tkáni. Důležité je proto psovi tlamu (… čumák, či sobě ruce, plosky nohou, doplňte si jakoukoliv postiženou část) ihned pořádně vypláchnout vodou. (Klidně vezmu kus obvazu, namočím do vody a tím se snažím jehličky jemně „vydřít“.)

Pokud pes housenku sežral, je to opravdu velký problém, který pravděpodobně skončí špatně… Vyvolejte zvracení (nejlépe peroxidem vodíku 3%, který stejnak jistě máte v psí lékárničce, nebo to lze i hodně slanou vodou), pes se bude pravděpodobně sám snažit zvracet – bude žrát trávu. Nechte ho vyzvracet vícekrát, (náš pes zvracel sám od sebe 7x, pokaždé jen chuchvalce trávy a žaludeční šťávy). Jakmile přestane navalovat, podejte Smectu, nebo jiné projímadlo (alternativa je černé uhlí), které má za účinek i ochranu sliznic.

V lepším případě se housenky dotkl jen čumákem, či jazykem a prvotní příznaky bývají velmi oteklý jazyk (zvětší se klidně na třínásobnou velikost, psovi kouká ze zavřené tlamy…), silná alergická reakce, může přijít astmatický záchvat, pes velmi sliní a má návaly zvracení. Po chvíli upadá do silné únavy, až kómatu. Může též přijít anafylaktický šok.

V tuto chvíli můžete jen psa co nejrychleji dopravit k veterináři.

Neexistuje na to konkrétní protilék, dá se jen propláchnout žaludek (pokud přijedete dostatečně včas) a znova zkusit odrbat zbytky jehlic z jazyka, či nosu. Podle věku, velikosti a kondice psa je možné, že dostane vedle antiinflamatik a antibiotik i kapačky.

Takhle ty krasavice vypadají a tohle udělají s jazykem psíka (pes na fotce váží 24kg, je v plné síle a zdraví) – foceno 4 dny po olíznutí bourovčíka, onen zelený kus jazyka mu dnes odpadl (týden po olíznutí)

Bourovčík se vyskytuje nejčastěji v borových a cedrových lesích jižní Evropy (typicky Chorvatsko poblíž pláží, Dinárské Alpy na Balkáně, jižní pobřeží Francie, Itálie…), ale naleznete je i ve střední Asii, severní Africe, z důsledku globálního oteplování můžete potkat bourovčíka ale i na stromech v Paříži, či výjimečně ve Velké Británii…

(V severní Evropě můžete potkat jeho kolegu, bourovčíka toulavého, který je stejně tak nebezpečný. Nejvíce potom v Pobaltí či severním Německu, kde se vyskytuje v borových monokulturách na písčitém pobřeží. )

Housenky brojí v květnu, červnu, až do července a proto principielně volíme opatrnost a připravenost- se psounem vyrazíme až v srpnu a nebo si připravíme vybavenou psí lékárnu pro první pomoc, do mobilu číslo na nejbližšího veterináře a vyhneme se typickému habitatu, tedy borovým hájům.

O tomto tématu se nečekaně moc nemluví, málokde se píše.. Prosím informujte všechny své známé s psími miláčky. Často ani informovanost nestačí a připravenost je na místě.

Nám se i přes připravenost (měli jsme psí botičky, psa na krátko, jeden člověk šel vepředu a kontroloval zem) nepodařilo Tajfuna ochránit před olíznutím housenky a skončili jsme uprostřed divočiny v horách s psem, který zvracel, šíleně slinil a když jsme ho snášeli z hor v batohu, reagoval na naše hlasy asi tak jako pytel brambor… Naštěstí vše dobře dopadlo, jakutská lajka má holt tuhý kořínek a navíc je to mladý a vcelku velký pes. Po 8mi hodinách, kdy jsem si sáhla na dno (jak fyzické, tak psychické), jsme zvládli dopravit psa k veterináři, kde dostal tři jehličky a ještě ten večer si od nás vyprosil kůrku od celé pizzy a druhý den už sám pil. Je možné, že mu kousek jazyka ještě odpadne (stává se, že pes skončí s dírami v jazyku, či mu odumře celý), ale už je z něj ten starý dobrý šťastný pes a já doufám, že už nás to nikdy nepotká.

A vám přeji to samé!